Focení na Okinawě: s dítětem v American Village

Rodinné fotky z American Village s dítětem, které se u zmrzliny smálo i plakalo

👋 Haisai! Tady author S.
Po delší době přidávám příspěvek o focení na Okinawě. Fotil jsem pořád, ale nemohl jsem nic zveřejnit.. všichni si totiž vybírali možnost „nezveřejňovat“.. takže jsem neměl vůbec žádné fotky, které bych mohl ukázat. Jen jednou za uherský rok se najdou fotky, které zveřejnit můžu.. a tak vám je tady ukazuji. Moc a moc děkuji za spolupráci 👍

Dnešní focení proběhlo v American Village. Trvalo hodinu a většinou bylo zataženo, ale při úpravě fotek jsem počasí trochu přikrášlil.

Dnešní fotky jsou z American Village. O focení tady je vlastně docela zájem.
Často se tu fotí i malé děti a na krátké trase je spousta různých pozadí, takže se dá vyzkoušet kdeco.
Předem připravený plán focení.. nemám. Fotím všechno tak, jak to je, bez příkras. Z fotek, které vám dnes ukazuji, jsou aranžované přesně jen dva záběry.

Samozřejmě můžu i říkat, co a jak máte dělat, ale v poslední době si hodně lidí přeje momentky bez jakéhokoli aranžování, takže fotím takhle. Pokud si přejete něco jiného, můžeme způsob focení přizpůsobit vašim potřebám. Mám za sebou přece focení více než 4 000 párů a skupin.

Při focení v American Village se na chvíli zastavujeme i na pláži. Tu hodinu focení využívám opravdu naplno.
Trochu škoda je.. že boty tohohle dítěte nemůžou do vody. Když děti přijdou v botách do vody nebo v pantoflích, budou fotky pestřejší. Fotím je totiž i s nohama lehce ponořenýma do vody nebo jak před vodou utíkají.
Hned vedle je místo na opláchnutí nohou, takže ani s tím nejsou starosti.

„Chůzi po nebi“, kde jsou vidět jen lidé a obloha, jsem často fotil v Praze. Původně jsem s tím začal kolem roku 2012 v Olympijském parku (올림픽공원).. Tehdy to moc populární nebylo, zato v Praze to pak mělo obrovský úspěch..
Jak jsem zmínil na začátku, na fotkách to vypadá na jasno, ale ve skutečnosti tak krásně nebylo. Obloha byla dost zamlžená a bylo na ní docela hodně mraků. Kdyby nám počasí přálo, fotky mohly být ještě hezčí, tak mě to trochu mrzí.

Tohle je jeden z těch dvou aranžovaných záběrů.

Ani tady jsem jim neříkal, co mají dělat. Jen řeknu: „Teď půjdeme tamhle,“ a běžím napřed. Co budete dělat, je na vás.

Jen jsem jim řekl, ať se na chvíli posadí.. Úhel záběru i to, kolik okolí do něj zahrnu, volím podle situace. Při focení vždycky zachycuji okamžik.
Když fotka dětí vypadá normálně, je na ní vlastně něco divného. U dětských fotek je normální právě to, že normální nejsou.

Nevím, proč jsem to fotil. Prostě jsem pilně fotil a pak tuhle fotku našel mezi ostatními, tak jsem ji zkusil upravit.

Tady se rozhoduje, kudy dál. Je dítě dost staré na zmrzlinu?
Pokud ano, zamíříme do Blue Seal nebo ke stánku se zmrzlinou v pouličním občerstvovacím voze. Pokud je na zmrzlinu ještě moc malé, jdeme k obchodům.

Takové bezstarostné vybírání zmrzliny.
Nic jsem nearanžoval, ale chování dětí se dá do určité míry předvídat, takže jdu napřed, připravím se na to, co bude následovat, a fotím.

Hnědé oči. Hehe, já mám taky hnědé oči.

Při úpravě dětských fotek mám svá pravidla pro to, kdy něco kolem pusy vyretušovat. Když takhle jedí zmrzlinu, nechávám to být. Takhle zblízka, aby obličej zabral skoro celý záběr, se dají fotit jen v dětství..

Protože nic nearanžuji, musím být pořád ve střehu a dobře vystihnout ten správný okamžik.

Tohle je chvíle, kdy po slovech „Dej tátovi jen kousek“.. nastala katastrofa. Táta dělal, že sní pořádnou porci.. a dítě se hrozně rozplakalo. Jakmile začne plakat, zčervenají mu oči a na fotkách to nevypadá hezky, takže je potřeba situaci rychle zachránit.

Táta tedy rychle koupil novou jahodovou zmrzlinu a situace byla vyřešená. Naštěstí se podařilo zabránit tomu, aby dítěti od pláče zčervenaly oči.

Protože opět fotím bez aranžování, všechno tak, jak to je.. bylo tady ten den focení trochu náročné. Proč.. bylo tu hodně lidí. Kdybych víc aranžoval, nechal bych je párkrát projít tam a zpátky, abych získal fotky, ale takhle musím nějak najít vhodný úhel.
U párového focení někdy i trochu aranžuji.

A tohle je druhý z těch dvou aranžovaných záběrů.
Přece jen.. jsou na Okinawě a na fotce by mělo být něco typicky okinawského, nějaká místní dominanta, takže takový záběr musím pořídit.

Na závěr to takhle zakončíme v aleji. Focení trvalo přesně jednu hodinu.

Tak si z Okinawy odvezte krásné vzpomínky! Mata yasai 👋

Hodinové focení na Okinawě stálo 250 000 KRW ve dne a 300 000 KRW při západu slunce nebo v noci, s 20 upravenými fotkami a 300 originály, ale teď rezervace nepřijímám. Možná se k němu někdy vrátím, termín ale není stanovený. Pokud znovu začnu, oznámím to zvlášť. Teď hodně fotím v Kjongdžu a působím hlavně v Tongyeongu, Geoje, Changwonu a západní části Pusanu. Informace o rezervaci a kontakty najdete na stránce Sarangbi Snap.