Focení na Okinawě: za dětmi v Busena Terrace

Rodinné fotky z pláže Busena a resortu, kde jsem se řídil tím, co zrovna dělaly děti

👋 Haisai! Tady author S.
Dnes tu po opravdu dlouhé době mám fotky z focení na Okinawě. Fotil jsem hlavně na pláži Busena a ta je vyhrazená hotelovým hostům, takže se tu mohou nechat fotit jen ubytovaní 😀
Na Okinawě je horko, takže při rodinném focení musíte vždycky předem myslet na to, kam se starší lidé a děti mohou před vedrem schovat. I proto je focení v resortu docela dobrá volba.

Začátek vypadá dobře. Takových fotek u mě moc nenajdete. Dřív jsem je fotil často.. teď už jen zachycuji, co se děje, bez opakování. Fotím tak, jak mě to zrovna napadne. Když se děti věnují něčemu jinému, prostě je při tom vyfotím. Nic nevymýšlím. Vždycky jsem si totiž myslel, že právě „normální“ fotky dětí jsou ze všeho nejmíň normální.

Všiml jsem si, že si děti nemohly zvyknout na pocit písku na pláži a trochu jim to vadilo. Proto jsem fotil střídavě v resortu a na pláži. Ten den navíc bylo docela horko. Já jsem na tohle vedro zvyklý a nevadí mi, ale pro děti z Koreje je to jiné. Dává jim zabrat.

Na mých fotkách teď.. není nic velkolepého. Když děti něco dělají, prostě je při tom vyfotím. Čím dál víc si to usnadňuju xD

A téma těch fotek.. to ani já nevím. Když to vypadá hezky, prostě fotím.

Původně jsem si připravil plán, jak na pláži Busena pořídit hezké fotky, ale focení dětí se jako vždycky plánem řídit nedá. Takže si pohlídám jednu nebo dvě fotky, na kterých se celá rodina dívá do objektivu, a zbytek fotím takhle.

Ani při procházce po pláži.. v tom není nic zvláštního. Prostě reaguji na to, co se zrovna děje. Zhruba jim řeknu, jak na to. Opravdu jen tak mimochodem. Bylo by fajn, kdybyste se chytili za ruce a šli támhle po pláži. Asi tak.
Už když jsem fotil v Praze, dával jsem čím dál kratší pokyny a po příchodu na Okinawu se ještě zkrátily. Když jsem fotil v Koreji, určoval jsem každou maličkost, polohu prstů, kam se dívat, jak zvednout koutky úst, každý pohled.. to už teď nedělám. Prostě zachycuji věci tak, jak jsou, bez opakování. Fotím tak, jak mě to zrovna napadne.

I u pláže Busena jsou rybky.. ale jsou tak malé, že je trochu těžké je najít.
Jak už jsem psal v článcích o počasí a restauracích.. mám moc rád fotky dětí, které pozorují živé tvory. Je na nich přece vidět ta zvědavost a úžas nad světem, že?

Je horko a děti začaly plakat, protože se jim do bot dostal písek.. tak se přesuneme jinam. S dětmi nebo staršími lidmi.. obvykle nefotím celou hodinu na pláži. Ledaže bychom celou dobu fotili hraní ve vodě..

Děti si mě postupně přestávají všímat. A to mi vlastně vyhovuje ještě víc.

Ten písek.. se musí vyklepat. Vždyť jsme sem přišli právě proto, že jim písek v botách vadil.

Tady dítě popohání ostatní, ať už jdou rychle dovnitř do hotelu. Roztomilé, že?

Chvíli fotím i uvnitř resortu. Abych nerušil ostatní, fotívám u vodopádu. Je tam velká volná plocha a voda, ale lidé tam skoro nechodí. Někdy mi připadá, jako by to tu postavili přímo pro focení malých dětí v korejském stylu.

Busena Terrace přece jen patří k dražším hotelům.. tak je potřeba zachytit i to, že byli na tak pěkném místě, a proto fotím i tak, aby byla trochu vidět budova. Je to opravdu velmi dobře navržený hotel. Leží sice na severu ostrova, ale ne úplně daleko na severu, spíš jen kousek nad střední částí. Odtud se pohodlně vyráží i na výlety na úplný sever.

Původně jsem je požádal, aby si sedli na zem a dívali se na pláž, ale fotka nakonec dopadla takhle. Děti si hrály s pískem, tak jsem rodičům řekl, ať prostě dělají to, co děti. Nemá smysl je nutit dívat se na moře, když nechtějí. Při focení dětí nejde o to přizpůsobit je mámě a tátovi. Nejhezčí fotky vznikají, když děti dělají něco nepochopitelného a máma s tátou se k nim přidají.

Vracíme se do resortu, abychom focení dokončili. Trochu se zatáhlo, takže i smaragdové moře teď působí trochu kalněji.

Zkouším pár póz, které na prudkém slunci nešly. Naštěstí už má dítě zřejmě mnohem lepší náladu.

A takhle na závěr,
Měl jsem radost, že se jim fotky líbily. Výhoda Okinawy je, že se kromě tohohle místa dá příště fotit zase někde jinde. Doufám, že se ještě uvidíme.

Mata yasai 👋

Hodina focení na Okinawě ve dne stojí 250 000 KRW, při západu slunce nebo v noci 300 000 KRW za hodinu. Dostanete 20 upravených fotek a 300 originálů. Rezervace focení na Okinawě teď nepřijímám. Možná se k němu jednou vrátím, ale zatím nevím kdy. Pokud se tak stane, dám vám zvlášť vědět. Aktuálně se věnuji focení v Kjongdžu a působím hlavně v Tongyeongu, Geoje, Changwonu a západní části Pusanu. Informace k rezervacím a kontakty najdete na stránce Sarangbi Snap.