Senaga-jima Umikaji Terrace: trojčata na Okinawě

Trojčata v Umikaji Terrace, kde si každé hrálo po svém mezi vánočními ozdobami

Dobrý den, tady author S.

Dnes jsme v Umikaji Terrace.
Stejně při každém focení improvizuji.. Ať budu fotit kdekoli, změní se jen pozadí.

Dnes fotím trojčata.. Na Okinawě jsem fotil celkem tři rodiny s trojčaty. Jedno je jisté.. Jsou potřeba tři dospělí. Když jsou jen máma s tátou.. jedno dítě se se 100% jistotou někam ztratí nebo něco provede. Tentokrát pomáhala babička.. takže jsme focení zvládli bez nehody.

Vracíme se od focení u moře.
Ptáte se, proč tu žádné fotky od moře nejsou? Pokud si dobře pamatuji, nakonec jsem tam nefotil, protože tam bylo hodně mrtvých ryb a strašně to páchlo.

Roztomilost sama

U vstupu do Umikaji Terrace je takováhle velká travnatá plocha.

Neříkám jim, co mají dělat.
Děti se mnou stejně nebudou spolupracovat. Takže fotím všechno tak, jak to je. Čím víc se blížím k hyperrealismu.. tím větší mám pocit, že moje obliba naopak roste..

Přimět všechny tři, aby se držely za ruce, je opravdu těžké.
Zkusil jsem to, ale.. když si hrají zvlášť, fotím je zvlášť. Kdybych je zbytečně do něčeho nutil a rozplakaly se tak, že by měly červené oči, byl bych z toho ještě rozpačitější.

Děti jsou nepředvídatelné už tak.. ale u trojčat to platí ještě mnooohem víc.

Když jsou spolu, pláčou.. takže společné focení zatím odkládám.

Přesouváme se k obchodní části Umikaji Terrace.

Bylo to začátkem listopadu.. Na Okinawě začínají s vánoční výzdobou hned den po Halloweenu. To je ale legrační místo..

Na mých fotkách není nic zvlášť úžasného. Když si dítě hraje, prostě ho při tom fotím.

No.. musí být fotky velkolepé a úžasné?

Zachycuji i to, co se děje na druhé straně stromku.

Myslím, že to byla figurka hot dogu. Na něco se dívaly a úplně se na to soustředily..

Jdeme dál mezi obchody, abychom změnili pozadí.

Druhý neúspěšný pokus vyfotit všechny společně

Ani sám nevím, proč jsem to vyfotil. Prostě to byl hezký okamžik, tak jsem ho zachytil.

Na ozdoby ve tvaru srdce se věší přání. Byly tak hezky barevné, že děti zaujaly na docela dlouho.
Při focení malých dětí si všímám určitých vzorců. Kluky zajímají auta, bagry a podobné věci, zatímco holčičky obvykle mají rády předměty výrazných barev a kulaté tvary. Když tomu dobře porozumíte, fotí se o něco snadněji.
Malý tip ode mě.. Pokud fotíte jen jednoho kluka.. velkou šanci na nejlepší záběr máte třeba u závodního automatu v herně. Když fotíte jen holčičku, na květinových slavnostech nebo v místech s výraznými barvami snáz pořídíte fotky plné zvědavosti. Dětská psychologie.

Asi je zajímají proto, že je každá tak hezká.

No.. nic velkolepého,

Umikaji Terrace je rozdělená na 1., 2. a 3. úroveň. Obvykle jsou hezké 2. a 3. úroveň. Po 1. jezdí auta, takže je tam nebezpečno a snažím se jí pokud možno vyhýbat.

Hezký bílý kamínek

Hra na vězení ve třech nevyšla,

Kdyby ty figurky byly jen dvě.. to by byl pořádný malér…

Zdá se, že dnes Pikachua zná většina malých dětí. Já myslel, že ho znát nebudou.

Děti mají.. každé jinou barvu gumičky do vlasů.
Jsou to trojčata, ale i tak se v maličkostech liší. Třeba v tom, jak mají světlé vlasy?

Schody jsou pro ně příliš vysoké.. takže po nich lezou po čtyřech.
Objevily kočku.. a jdou za ní, protože si ji chtějí pohladit.. V takových chvílích táhnou všechny tři za jeden provaz..

Nakonec se mi takhle podařilo vyfotit všechny společně.
Snažím se dávat pozor, abych každému věnoval podobný počet fotek. S tím hledáním rozdílů jsem se trochu zapotil, ale i tak to bylo zábavné focení.

Přeji všem, ať rostou ve zdraví 😀

Hodinové focení na Okinawě stojí 250 000 KRW ve dne a 300 000 KRW při západu slunce nebo v noci a zahrnuje 20 upravených fotek a 300 originálů, ale teď rezervace nepřijímám. Možná se k němu někdy vrátím, termín však není určený. Pokud k tomu dojde, oznámím to zvlášť. Momentálně se věnuji focení v Kjongdžu a mou základnou je Tongyeong, Geoje, Changwon a západní část Pusanu. Informace o rezervacích a kontakty najdete na stránce Sarangbi Snap.