Focení na Okinawě: vánoční noční procházka s rodinou dvojčat

Noc v American Village, kde jsem šel za dětmi mezi vánočními dekoracemi

Dobrý den, tady author S.
Dnes tu mám fotky z Okinawy. Už jsem opravdu dlouho nic nepřidal.
No.. v Praze jsem v noci fotil přes 2 000 párů a skupin, takže.. focení za tmy mi vůbec nedělá potíže. Jsem prostě ostřílený veterán..

Samozřejmě se dá v noci fotit i v Koreji. Asi před 13 lety jsem v zimě fotil v noci v Lotte Hotel (소공동 롯데호텔) ve čtvrti Sogong-dong. Tehdy jsem ještě neměl tolik fotografických dovedností a ani fungování fotoaparátu jsem moc nerozuměl.. ale i tak se mi povedly hezké fotky. Jen byla zatracená zima..

Dávám sem jen fotky ze zahraničí, takže.. někteří si myslí, že Koreu moc neznám.. ale než jsem z Koreje odjel, procestoval jsem tam všechny možné krásné kouty venkova. Tehdy jsem byl do focení krajiny vážně blázen.. takové zkušenosti se neztrácejí. Každopádně se pustím do fotek z Okinawy a trochu i do svého vyprávění.

Klienti mi říkají.. že se jim na mých fotkách líbí, že nemám předem připravené scény.
Ano, já je vlastně nemám. Pokud mají vlastní nápad, přizpůsobím se, a když je pro ně těžké dívat se do fotoaparátu nebo děti moc neposlouchají, prostě je fotím tak, jak jsou. Děti jsou zkrátka.. nejkrásnější, když si dělají, co samy chtějí. V Koreji se při focení dětí vychází z pozadí nebo z polohy mámy s tátou a dítě se tomu přizpůsobí, že? Já to dělám naopak. Nechám děti dělat, co chtějí.. a podle nich rozmístím mámu s tátou.
Je to méně stresující a fotky jsou hezké. Jak bych to nazval.. evropský styl? Viděl jsem takhle fotit české fotografy a trochu mě to ovlivnilo.

Já jsem jim.. neříkal vůbec nic. Ze všech dnešních fotek je jen pár takových, u kterých jsem je o něco požádal nebo jim řekl, co mají dělat. Prostě tak, jak to bylo..

Děti se najednou rozběhnou a sednou si na žraloka obrovského, tak rychle fotím. Sednou si opravdu jen na okamžik a hned zase dělají něco jiného, takže musím fotit opravdu rychle.

Ani tady jsem jim neříkal, co mají dělat. Jen tak prohodím něco jako „Tady je jelen~“ a jdu dál. Nic dalšího po nich nechci. Mimochodem, dnešní hlavní hvězdy, dvojčata.. mají podrážděný žaludek a není jim moc dobře :'(

Řekli, že si na chvíli sednou, než půjdou dál, tak rychle pořizuji momentky. Tohle bylo úplně nečekané. Měl jsem v hlavě nějaký nápad.. ale oni si najednou sedli, tak jsem rychle zaujal místo a fotil.

Tohle je Santa kuchař před restaurací s italskou kuchyní. Děti si myslely, že se dá ta poklička otevřít, a tahaly za ni. Právě proto je focení dětí tak zábavné.

V té knize je něco napsané. Nic zvláštního.. a ani tohle jsem jim neříkal. Když děti něco zaujme, rodičům říkám, ať se do toho aktivně zapojí. Jen tak vzniknou přirozené rodinné fotky.
Takže.. když se táta jen tak motá opodál, pořád ho pobízím. Mámy obvykle.. při focení málokdy zůstávají stranou. Při rodinném focení většinou zlobí tátové a dědečkové..

Mimochodem.. když jsou na focení dědeček a babička, dávám si trochu víc záležet na jejich fotkách s vnoučaty. Protože.. až se vrátí do Koreje, budou se přátelům chlubit právě fotkami s vnoučaty. S těmi mají.. hodně navrch.

U králíka zavěšeného jako prádlo zvedají děti jako při basketbalovém dvojtaktu. Plyšový králík visí na ceduli jako prádlo a vypadá, jako by dělal dvojtakt. Samozřejmě jsem je o to nežádal. Najednou si takhle začali hrát s dětmi, tak jsem honem rychle fotil. U takových záběrů se děti hýbou, takže je důležité během okamžiku změnit nastavení fotoaparátu. No.. po focení několika tisíc párů a skupin to jde snadno.

Zase děti zvedají jako při dvojtaktu. Myslím, že ty barevně sladěné zimní oblečky jsou opravdu hezké.

Zase se tak zamyšleně na něco dívalo, tak jsem ho rychle vyfotil. V tu chvíli už si mě děti moc nevšímaly. Ideální situace.

Tohle jsem jim řekl já. Zkusit si sednout do saní 😀
Je tam málo místa, tak si na fotku sedli všichni dohromady. Naštěstí se povedly hezké záběry.

Za saněmi s postavičkami Cookie Run jsou i Santovy saně. Stačilo říct „Támhle jsou taky sáňky~“ a děti se samy rozběhly a usadily se. Takhle to mám zase skoro bez práce.

Potřebuji i společnou fotku všech, takže pořizuji i takovýhle záběr.
No.. záměrně jsem jim nic podrobně nevysvětloval. Řekl jsem jen něco jako.. „Mámo, táto, přidejte se!“

V American Village je teď takových věcí spousta 😀

Tyhle dekorace v American Village.. jsou pořádně bytelné, protože se tu počítá se spoustou dětí. No.. stejné tu byly i loni..

Najednou se rozběhly tímhle směrem, tak jsem se rozběhl taky.

Tady je fialové osvětlení, takže jsou úpravy trochu otrava.. ale fotky se povedly, a tak jsem většinu fialové potlačil a barvy upravil do přirozené podoby.

Ti Santové vzadu.. hrají na hudební nástroje. Hraje tam i hudba, a tak se děti takhle roztančily..

Chování dětí se opravdu nedá předvídat. O to zábavnější jsou pak fotky.
Fotím hodně párů, takže většinou zhruba tuším, jaké fotky z toho budou, ale u dětí nemám vůbec ponětí. A právě proto mě jejich focení ještě víc baví.

Najednou si sedli.. tak jsem je najednou vyfotil.

Objevilo nějaké hezké oblečení.

Prohlíží si různé rukodělné výrobky.

Běžně fotím.. různé výrazy. Vůbec nevypadá jako dítě, kterému je kvůli žaludečním potížím opravdu mizerně.

American Village opravdu.. působí jako veselý zábavní park.
Když se teď podíváte na diskusní fóra nebo do skupinových chatů.. názory se dost změnily, že? Když jsem na Okinawu přijel poprvé, bývalo tam hodně příspěvků a zpráv ve stylu „Má vůbec cenu chodit do American Village?“ Dnes už je skoro nevídám. Taky jsem American Village docela dost propagoval..

Mimochodem, při nočním focení není na fotkách moře. Je úplně černé a ani není vidět.. hodně se fotí u takovýchhle dekorací.

Legrační bylo.. že to považovalo za opravdový bonbon.. A jak hledalo, jak rozbalit obal.. naprostá dětská nevinnost.

Pořizuji i takovouhle fotku. Zamával jsem a oni naštěstí zareagovali.

Byla tam hezká atmosféra, tak jsem je o tuhle fotku požádal, než jsme šli dál. Bylo tam tolik lidí.. že se fotky vybíraly trochu těžko. Dnes se pořád mluví o AI a podobně.. ale zpracovat fotky v takhle vysokém rozlišení pomocí AI trvá věčnost. S 99% pravděpodobností se mi výsledek nebude líbit.. takže kolemjdoucí prostě nechávám být.. Na mých fotkách běžně bývá spousta lidí v okolí.
Beru je jako součást atmosféry, a kdyby tam nikdo nebyl, bylo by to takové.. strašidelné, ne?

Jsme na cestě k vánočnímu obchodu.

Bylo až moc rozjařené.. máma ho napomenula a teď je trochu zaražené.

Tenhle medvěd tu sedí pořád, i mimo sezonu vánoční výzdoby.

Santa tu je a saně taky, ale Rudolf chybí, tak ho takhle zastupuje. Je to hrozně roztomilé xD

Najednou si tam sedli.. tak jsem nechal všechny sednout dohromady a zkusil jednu fotku. Tady.. fotím občas i bez vánočních dekorací.

Když už jsme v American Village, zachytím i typickou budovu Depot Island. Vždycky pořídím aspoň jednu fotku, na které je ta budova vzadu vidět. Jen tak má člověk trochu.. pocit, že je na Okinawě.

Je tu dekorace ve tvaru měsíce.. a do toho svahu na ní se snaží vyšplhat kluci i holky bez rozdílu. Mluví se o tom i v dětské psychologii.. stačí něco prohodit o tom měsíci a dá se trochu odhadnout, jak děti zareagují.

Je tu hodně lidí.. ale beru to tak, jak to je, a fotím. Tak před 10 lety.. jsem ještě při focení doufal, že nikde nikdo nebude.. dnes je hlavní fotit rychle, aby se děti nenudily.. takže to beru pěkně svižně.

Tohle je poslední fotka. Myslím, že dobře vystihuje okinawskou noc.
Ostatně takhle jsem fotil i v Praze.. Mimochodem, noční fotky jsem sem nikdy nedával, tak jak lidé vědí, že si je u mě mohou rezervovat.. Nakonec jsem zjistil, že viděli moje staré noční fotky z Prahy a ozvali se mi. Každopádně.. ve dne i v noci mi to jde dobře.

Hodinové focení na Okinawě stálo 250 000 KRW ve dne a 300 000 KRW při západu slunce nebo v noci. V ceně bylo 20 upravených fotek a 300 originálů. Momentálně rezervace nepřijímám. Možná se k focení jednou vrátím, ale termín zatím není určený. Pokud se k němu vrátím, oznámím to zvlášť. Teď se hodně fotí v Kjongdžu a mou základnou jsou Tongyeong, Geoje, Changwon a západní část Pusanu. Informace o rezervacích a kontakty najdete na stránce Sarangbi Snap.