Focení na Okinawě: sedmdesátiny v Bisezaki

Rodinné fotky k sedmdesátinám z pláže Bisezaki při procházce a hraní s vnoučaty

Dobrý den, tady author S.

Začínáme na pláži u vstupu do aleje Bise Fukugi.
Na úvod jsem zkusil chůzi po obloze. Prý to byl výlet k sedmdesátinám. Poslední dobou takových výletů k jubileím rodičů docela přibývá.

Při focení mě obvykle žádají.. abych se zaměřil hlavně na jejich rodiče. A podle mě přesně takové tyhle fotky jsou.
Protože.. prarodiče se přátelům nechlubí fotkami sebe sama. Chlubí se fotkami s vnoučaty.

Tohle je Injeolmi, kočka, která žije u vstupu do Bisezaki. Hlazení přímo miluje. Kočky obvykle děti moc nemusí, ale tahle má ráda i je.

Rodina jde dál podél pobřeží směrem k pláži Bisezaki a já ji cestou fotím. Je to momentka.

I takový záběr zvládnu cvaknout jen tak mimochodem.

Už mám sice pověst fotografa, který nic nearanžuje.. ale občas to dělám. Jen ne moc často.

O tohle je obvykle požádám já.
Dědečkové totiž.. no.. bývají před vnoučaty dost zdrženliví, víte? Po vlastních dětech si říct umějí, ale všiml jsem si, že po vnoučatech toho moc nechtějí.. Takže jim pořád říkám, ať vezmou dědečka za ruku a přijdou ke mně.

Taková fotka, kde si ťukají pěstmi.
Tohle vážně nebude působit nepřirozeně ani za 50 let.

Kluky zhruba v tomhle věku.. už pomalu přestává bavit hraní s mámou a tátou, takže hráli badminton, který je ještě baví společně.

Já to mám trochu.. jinak. Hlavními postavami nejsou máma s tátou, ale jednoznačně děti. Rodiče mají vždycky vedlejší roli.
Když si děti začnou hrát, fotím je při hře a pak požádám rodiče, aby se přidali. Aby si hráli s dětmi.

No.. prarodiče si samozřejmě vyfotím i zvlášť.

I tentokrát se do hraní zapojují všichni. Dnes jsou hlavními postavami prarodiče, takže i když na dětech taky záleží, o něco víc se věnuji jim.

Kdyby při focení dětí bylo všechno dokonalé, bylo by to spíš divné.

Pořizuji i jednu fotku s ostrovem Ie v pozadí.

Tohle je momentka.

Copak jim asi dělá takovou radost?

Tohle jsem vyfotil cestou alejí.

Starší dítě pořád vyvádí, a tak ho dědeček napomíná. Proto se pak po zbytek focení netváří zrovna nadšeně.

Tohle je hlavní fotka z aleje Bise Fukugi. Krásná alej, že?

Chvíli čekáme, než bude připravené překvapení.

Předávání ocenění k sedmdesátinám.
Tleskat jsem je nechal já 😀

I takové překvapení k sedmdesátinám je něco nevšedního. Věděl jsem o něm už od domlouvání rezervace, takže jsem si předem promyslel, jak daleko asi dojdeme, než ho vyfotím.. A podle toho jsem při focení postupoval.
Zdálo se, že prarodiče o ničem nevěděli až do poslední chvíle.

I žádost o ruku.. šla domluvit, pokud jste mi o ní řekli předem. Tajně plánovaných žádostí o ruku jsem fotil už tolikrát. Ženská intuice? Ta mě jen tak neodhalí.

Fotka na památku.

Všichni společně na památku.

Fotka jako pozadí za profilovým obrázkem.

Starší dítě má pořád náladu pod psa.. mladší je nadšené..

Tohle je náhledová fotka dnešního článku.

Řekl jsem, ať jde k babičce,
a dítě k ní hned přiběhlo..

A na závěr to vypadá zhruba takhle.

Přeji vám pevné zdraví a dlouhý život.

Hodinové focení v Bisezaki na severu Okinawy za 300 000 KRW zahrnovalo 20 upravených fotek a 300 originálů, ale momentálně rezervace nepřijímám a zatím není stanovené, kdy bych tam znovu fotil. Pokud se k tomu někdy vrátím, oznámím to zvlášť. Teď fotím hodně v Kjongdžu a mou základnou jsou Tongyeong, Geoje, Changwon a západní část Pusanu. Informace o rezervaci a kontakty najdete na stránce Sarangbi Snap.