Focení na Okinawě: od American Village až na pláž

Fotky páru s miminkem z vánoční ulice, zmrzlinářství Blue Seal a pláže v American Village na Okinawě.

Dobrý den, tady author S.
Dnes je na řadě focení v American Village. Je to místo s opravdu sytými barvami.
Ještě na konci roku 2024 měla American Village mezi Korejci dost špatnou pověst. Všechno je tam drahé a nic než obchody tam není.. Dnes se mi ale zdá, že se ta negativní nálada hodně rozptýlila. Už jen proto, že.. ty fotky jsou hezké. Já jsem se totiž po svém dost snažil, aby se to změnilo.

Tak či onak, tyhle fotky jsem pořídil v prosinci 2025 v American Village. A samozřejmě.. slouží spíš k propagaci focení v Tongyeongu než na Okinawě. Okinawu už marketingově podporovat nemusím..

Začátek vypadá nějak takhle. Všiml jsem si, že to sedátko ve tvaru žraloka velrybího má překvapivě hodně dětí rádo..

Zachytím i to, jak si rodina prohlíží obchodní ulici.
V American Village začíná vánoční výzdoba hned po Halloweenu.

Jako obvykle je většina mých záběrů přirozených. Skoro nic nearanžuju.. a malé děti.. ty jsou nejhezčí, když je prostě fotím, jak si dělají, co chtějí.

Zachytím i dítě, jak takhle běží.

Kvůli horku šly bundy dolů..
Červená jako u Santy se mi líbila.. Zima na Okinawě byla tehdy mnohem mírnější než v roce 2024.

Právě takové záběry, jeden po druhém, byly mým způsobem, jak zlepšit pověst American Village, které bylo vnímané tak negativně.

Holčičky skoro všechny reagují na sytě barevné věci. Na kulaté věci. Na květiny a podobně.

Tady mám původně naplánované místo i záběr.. ale miminko se pořád hýbe a nevychází to tak, jak jsem si představoval, takže improvizuju a focení přehodím do jiného konceptu.

Ze zmrzlin Blue Seal chutná nejlépe jahodová.

Pro focení je nejhezčí Blue Wave. Vypadá jako modrá obloha s bílými mráčky, takže se k fotkám skvěle hodí. A hodí se i k rodinám, které na společné fotky přicházejí v bílých tričkách a džínách, a těch je docela dost

Zmrzlina pro miminka.. Všiml jsem si, že některá miminka ji začínají jíst už kolem prvních narozenin. I s tou první zmrzlinou je potřeba trochu zkušeností. Když miminko ochutná zmrzlinu poprvé v životě.. jak se mu rozšíří oči, to je tak roztomilé..
Mají ji ráda, ale moc toho většinou nesnědí, aspoň co jsem viděl.

Na fotky se zmrzlinou Blue Seal je nejhezčí obyčejný kornout, ne vaflový.. U vaflového kornoutu se špatně hledá úhel záběru a hrozně z něj padají drobky.

Slunečné odpoledne, rychle jdu fotit. A zase.. neříkám jim, co mají dělat.

Důvod, proč fotografové v oboru focení miminek tak brzy končí s podnikáním, je.. že je to vyčerpávající. Při focení dětí je nejdůležitější fyzická kondice, víc než cit, dovednosti nebo cokoli jiného. Když miminko běží, musím běžet taky.

No jo.. takovéhle nijak zvláštní fotky nepůsobí divně ani za 20, za 30 let.

Skok je překvapivě záludný na focení..
Při skoku spousta dětí zvedne hlavu a dívá se k nebi, takže je velmi vysoká pravděpodobnost, že se záběr nepovede. Nesnažím se proto měnit to, jak děti skáčou. Požádám rodiče, aby dítě zvedli jen nízko, protože když ho zvednou příliš vysoko, fotka nevypadá hezky.

Když se to miminku líbí, tak to prostě vyfotím, no.

U miminek a dětí.. když vynechají školku nebo školu a vyrazí do zahraničí jako na exkurzi.. musí potom odevzdat pár fotek, na kterých jsou zepředu vidět obličeje i nějaká místní dominanta. Proto je dobré mít i takové fotky.
Automaticky se tím o mně šíří slovo mezi učiteli ve školkách..

Když je slunce prudké, fotím i takové záběry. V Praze pro mě bylo prudké slunce až do zhruba pátého roku zátěží.. ale od šestého do jedenáctého roku se mi už dobře fotilo i na prudkém slunci.

Podle učebnic je obvykle nejlepší fotit ve stínu s využitím odraženého světla.. ale já nefotím nijak přísně podle pravidel. Když to ten den vyjde, tak vyjde, a když ne, nafotím prostě něco jiného..

Fotka, kterou jsem pořídil jen tak cestou.

I tady jsem rodičům jen řekl, že půjdeme tamtím směrem, a zachytil jsem je, jak jsou uvolnění.

Tohle bylo místo, kde jsem na Okinawě fotil opravdu často. Bylo velmi oblíbené, takže jsem tu dál fotil v tomto konceptu.
I tady se řídím určitým měřítkem a to se liší podle toho, jak malé dítě je. Čím je dítě větší, tím širší záběr volím, a čím menší, tím blíž k němu jdu, jako tady.

Když fotím miminka.. snažím se vždycky, aby hlavní postavou bylo miminko. Rodiče mají vedlejší roli.

Hodně jsem studoval, jak se fotí děti, a u většiny fotek vypadali jako hlavní postavy spíš rodiče než dítě. Je to tím, že se fotí z příliš velké výšky.

Fotograf je vždycky vyšší než dítě a fotoaparát je tedy výš, takže malé dítě vypadá ještě menší a rodiče, kteří jsou větší než dítě, vypadají ještě větší.

A tak.. děti pak vypadají jako rekvizity.. Kdo má bystré oko, ten si nejspíš všiml, že výška, ze které fotím, je většinou přizpůsobená dítěti.

Řečeno jinak: když fotím ženicha a nevěstu při svatebních přípravách, nastavím výšku na úroveň nevěstina pupku. Je to moje vlastní měřítko. Styl focení, který upřednostňuje menší lidi.

Proto chodím na focení v kraťasech a pantoflích. V prosinci 2025 byly teploty na Okinawě mnohem vyšší než v roce 2024, a tak jsem bez váhání vešel do moře a fotil jsem tam.

Když rodiče drží dítě z obou stran za ruce a stojí těsně u něj, děti většinou skloní hlavu k zemi. Nevím proč, ale obvykle to tak je. Když rodiče dál drží dítě za ruce, ale trochu od něj odstoupí, děti se častěji dívají dopředu než k zemi.

Pokud se přesto dívá k zemi, stačí, aby jeden z rodičů pustil ruku, a dítě zase hezky hledí dopředu. Děti mají v ramenou asi jinak zapojené nervy.

Fotil jsem toho tolik, že mám pocit, jako bych viděl, jak se dětem hýbou svaly..

Kdybych byl studentem předškolní pedagogiky, napsal bych asi práci na téma „Tělesné svalstvo při focení dětí a psychologická souvislost s přítomností rodičů“..

Slunce je krásné a moře smaragdové.. ale dítě je do hry s pískem tak ponořené.. že ho prostě fotím tak, jak je. Ani tady nesmím rušit dětem soustředění.. Chtěl jsem fotit s mořem v pozadí, ale miminko se pořád dívalo jen na moře, takže to bylo těžké. Právě v tu chvíli se ale miminko otočilo, a tak jsem mohl fotit s mořem v pozadí.
A polohu rodičů jsem pak přizpůsobil tomu, co miminko zrovna dělalo.

Miminko dělá jen to, co samo chce, i když se ho snažíte fotit.. takže stačí, abych změnil místo a tím i pozadí.

Dětskou psychologii jsem nikdy nestudoval.. ale když od rána do večera celý den fotím jen miminka.. mám pocit, že některé věci začínám intuitivně chápat
..

Vida.. tohle jsou už fotky z roku 2025.
Ať dítě vždycky vyrůstá šťastně a zdravě!

Rezervace focení na Okinawě momentálně nepřijímám. Tyto fotky jsem pořídil v prosinci 2025 a jsou portfoliem toho, jak fotím na ulici a na pláži. Teď se focení rozběhlo v Kjongdžu a postupně hledám možnosti focení i v dalších lokalitách. Takový styl se dá klidně zvládnout i v Koreji a mou základnou jsou Tongyeong, Geoje, Changwon a západní část Pusanu 😀
Venkovní focení stojí ve dne 250 000 KRW za hodinu, při západu slunce nebo v noci 300 000 KRW za hodinu; v obou případech dostanete 20 upravených fotek a 300 originálů. Informace k rezervaci a kontakt najdete na stránce Sarangbi Snap.