Focení prvních narozenin v Changwonu: pod květy ume v Gwangyangu

Ukázka, jak probíhá focení prvních narozenin v Gyeongnamu včetně Changwonu. Fotky rodiny s 14měsíčním miminkem, kterou jsem fotil 1 hodinu a 40 minut na festivalu ume v Gwangyangu.

Dobrý den, tady author S.
Tyhle fotky vznikly na festivalu ume v Gwangyangu. Nejde o první narozeniny, ale o rodinu s 14měsíčním miminkem.
Zatím nemám z prvních narozenin tolik různorodých ukázek, a tak vám způsob focení prvních narozenin nejdřív ukazuju na těchto fotkách, které jsem pořídil úplně stejným způsobem. Samozřejmě fotím první narozeniny taky skvěle 😀

Ten den jsme byli v Gwangyangu.
Tématem byla rodina, která přišla na festival, ale miminko se hodně bojí cizích lidí, takže se rozplakalo, jakmile mě uvidělo. Většinou se miminka po chvíli dívají už jen do objektivu a mě to trápí víc. Každopádně rodiče měli příliš mnoho věcí, tak jsem je nechal v úschově u stánku, kde hlídají kočárky. Festival ume v Gwangyangu skoro kopíruje systém japonských matsuri, takže z korejských festivalů, které jsem viděl, má velmi vysokou úroveň.

O své návštěvě festivalu jsem podrobně napsal v článku Festival ume v Gwangyangu: od vstupenek po sady maesil.

V Praze i na Okinawě jsem už mnohokrát fotil děti k prvním narozeninám. Dnes se sice hodně fotí v hanboku.. ale často fotím i památeční fotky, na kterých si rodiče s miminkem hrají mezi květinami nebo u nějaké zajímavé budovy.
Můj základní přístup je.. že se nesnažím fotit nic nijak zvlášť výjimečného. Takže pokud nemáte vlastní představu, žádám jen jedno.. nesnažte se za každou cenu vypadat na fotkách dobře. Dělejte to, co s miminkem děláte normálně, já už si to nakomponuju a vyfotím sám.. prosím, vážně se nesnažte zvlášť se předvést.. něco takového po rodičích chci.

Vlastně právě takové fotky jsou nejhezčí.

Focení mělo původně trvat hodinu.. ale miminko plakalo, jakmile se setkalo pohledem s kolemjdoucím.. takže to celkem trvalo asi 1 hodinu a 40 minut..
Ale jak čas plynul, bylo dobře vidět, že se lidí bojí čím dál míň, což mě těšilo. Zpočátku se rozplakalo, jen co mi pohlédlo do očí, a nakonec mě vůbec nevnímalo.. Obvykle u miminek, o kterých se říká, že se hodně bojí cizích lidí, to při mém focení zmizí za 10–20 minut, ale tohle miminko k tomu potřebovalo asi 40 minut. I tak jsou ale fotky ke konci čím dál lepší.

Jakmile miminko uvidělo kolemjdoucího pána, rozplakalo se zase..
No.. i tohle patří k příběhu. Až bude miminko dospělé a zeptá se: „Proč jsem tu vlastně brečelo?“, dají se mu ukázat fotky a vyprávět, co se tehdy dělo, ne? Hezké fotky jsou fajn, ale i tohle je vzpomínka.

Při svém stylu focení ale potřebuju být miminku úplně nablízku.. jenže jakmile se přiblížím, rozpláče se.. takže fotím jen z dálky.
Když na internetu vyhledáte focení prvních narozenin, fotografové fotí příliš zdálky, že? Rodiče zabírají velkou část záběru a miminko je v něm maličké. To je tím, že jsou od miminka příliš daleko. Já mám vždycky na prvním místě miminko..

Nepoužívám filtry ani fotomontáže. Je to takové hezké dokumentární focení.
Filtry a spousta fotomontáží.. no.. až z miminka vyroste dospělý, byly by to fotky tak kýčovité, že by se na ně nedalo ani podívat.

Takže pokud nefotím při západu slunce.. barvy obvykle neměním, jen trochu vyladím atmosféru toho okamžiku.

Fotím z odstupu asi 20 metrů.
Když fotím na místě, kde nikdo není, úsměvy se zřetelně vracejí.

Miminko si sáhne i na květy,

A miminku nasadíme i sluneční brýle.
No.. kdyby chtěli něco velkolepého, udělat bych to uměl, ale moje povaha je taková. Nechat miminko dělat, co chce, prostě.. to je nejhezčí.

Obvykle dodávám 20 upravených fotek na hodinu focení a ten den jsem jich upravil 26.
Prostě.. jak se mi zrovna zachce. Nedávno jsem jich upravoval i 58, ale taky jak se mi zachtělo.

Stromy ume jsou nízké, takže jsou na focení miminek dobré, ale často zakrývají tatínkovi obličej.

Na začátku.. miminko plakalo tak moc.. že mu paní, co vedle prodávala, dala do ruky rajče.

Hodilo by se zkusit třeba vyhazování miminka do vzduchu.. ale měl jsem pocit, že by ten den miminko pak pořád plakalo.. takže jsem fotil co nejvíc to, jak komunikuje s rodiči.

Zbytek rajčete, se kterým si hrálo, snědl tatínek 😀

Tuhle fotku jsem na přání upravoval zvlášť. Všechny lidi okolo jsem vymazal.
Normálně to nedělám ~_~

Jednu fotku jsem pořídil i pod střechou hanoku.
Bylo by fajn zvolit nějaký hezký úhel.. ale je tu tolik lidí.. že jsou úhly dost omezené.

Výrazy se pomalu zlepšují 😀

Ale.. 14 měsíců.. a ještě celou 1 hodinu a 40 minut něco dělat.. to má miminko opravdu dobrou kondici. Z toho asi 40 minut brečelo.. takže bude asi později skvělé v běhání..

Působí to, jako by si rodina prohlížela sady slivoní ume. Tohle je poslední místo. Původně jsem chtěl zajít ještě na jedno místo, ale blížily se 2 hodiny a miminko už vypadalo trochu unaveně, tak jsme to zhruba tady ukončili.

Ale i tak jsme to mohli hezky zakončit. Doufám, že se zase potkáme, až budou miminku dva nebo tři roky a půjdete se podívat na květy 😀
Přeju vám stále hodně zdraví!

Focení prvních narozenin v Gyeongnamu včetně Changwonu a v Pusanu trvá asi 2 hodiny a stojí 500 000 KRW. Dostanete 20 upravených fotek a 300 originálů za hodinu focení. Možné je i focení na památku, jako na těchto fotkách: rodiče si hrají s miminkem mezi květinami nebo před nějakou zajímavou budovou. Vstupenky, parkování a trasu na festivalu ume v Gwangyangu, kde tyto fotky vznikly, najdete v článku Festival ume v Gwangyangu: od vstupenek po sady maesil. Informace k rezervaci a kontakty najdete na stránce Sarangbi Snap.