Rodinné focení v Tongyeongu: Dongpirang a sourozenci potřetí

Fotky z hodinového focení ve vesnici s malbami Dongpirang v Tongyeongu, kde jsem potřetí fotil stejnou rodinu. V Tongyeongu stojí focení 120 000 KRW, v ceně je 10 upravených fotek a 200 originálů.

Dobrý den, tady author S.
Dnes přináším rodinné focení v Tongyeongu na Dongpirangu.
Tuhle rodinu fotím už potřetí. Jedním z důvodů, proč jsem se vrátil do Koreje, je totiž taková malá jistota.. lidé, které jednou vyfotím, se často vracejí, takže jsem si řekl, že když se vrátím do Koreje, hlady nezemřu.. A taky mě focení dětí už docela baví, takže se těším, že potkám ještě víc dětí. Děti totiž.. nefotím podle žádného tématu ani předem daného scénáře.. a člověk nikdy neví, co z toho vyleze. Proto jsou ty fotky podle mě o to výjimečnější.

Poprvé jsem je fotil v roce 2016, když přijeli do Prahy na svatební cestu. Tehdy mi nechali recenzi, tak sem dám odkaz.

Svatební focení v Praze by author S

A tady jsou fotky dětí, které jsem fotil na jaře 2022, když byly ještě miminka. Teď.. hodně povyrostly. Je to fakt neuvěřitelné 😀

Focení v Yangsanu: krátký, ale výrazný den v parku Hwangsan by author S

Začínáme u vchodu do Dongpirangu: krátce se pozdravíme, zeptám se, jak se za tu dobu měli, a rovnou se jde na věc.
Žádný zvláštní styl focení nemám. Dětem nic nenařizuji, fotím podle toho, co zrovna dělají. Děti podle mě vypadají na fotkách nejlíp, když dělají to, co samy chtějí.

Rodina mi řekla, že už včera přijeli do Tongyeongu, dali si něco k jídlu a trochu se po městě rozhlédli. Na Dongpirang se po delší době vrátili a prý se oproti minulosti hodně změnil. Já jsem si trvalý pobyt v Tongyeongu přehlásil teprve nedávno, takže moc nevím, jak to tu vypadalo dřív.
Byla polovina března a turistů tu skoro nebylo, takže jsem mohl fotit ve velké pohodě.

Takhle.. fotím co nejpřirozeněji.
Dětem nic nenařizuji. Jestli někomu něco řeknu, tak jedině tehdy, když jsou s námi dědeček nebo babička. Když věci nechám plynout, vznikají často fotky dětí s mámou a tátou, ale dědeček s babičkou zůstávají pořád mimo záběr. Nejhůř je na tom dědeček, takže když jsou s námi prarodiče, navrhnu dědečkovi, co by mohl udělat, aby nikdo z rodiny nezůstal stranou.

Například chlapci a dívce říkám věci jinak:
Chlapci řeknu.. „Pojď, chytíme dědečka, který se tam courá sám!“
Dívce.. „Pojď, přivedeme dědečka za ruku~“
Takhle nějak. S kluky a holčičkami je opravdu potřeba mluvit jinak.

Na Okinawě jsem pořád, od rána do večera, fotil jen rodiny, a když teď zase fotím v Koreji, největší rozdíl je.. ranní slunce. Okinawa leží blízko rovníku, takže i ranní světlo je tam jemné a hřejivé. V Koreji nebo v Česku, tedy na severní polokouli, je ale v ranním světle větší podíl modrého, studeného světla.
Zkrátka.. na rovníku dopadá sluneční světlo přímo, kdežto na severní polokouli se paprsky při průchodu zemskou atmosférou trochu zalomí. Žluté a červené světlo se tak trochu ztratí a modré dopadne na zem dřív.

To znamená, že v Koreji jsou podmínky pro focení o malinko náročnější než na Okinawě.

Cukrovou vatu jedli.. s velkou chutí.
Když jsem žil v Česku, potkával jsem ji jen občas na velkých akcích, třeba na rytířských turnajích, a v Japonsku jen na matsuri, ale v Koreji ji člověk vídá docela běžně. Stačí vyrazit na procházku k pobřeží a už ji vidíte..

Když jsem v roce 2014 fotil v Koreji, byly takové malby taky velmi běžné. Děti se před ně samy postaví, aniž bych jim to říkal. Když je to nezajímá nebo se jim nechce, prostě jdeme dál. Nutit děti do něčeho, co nechtějí, je zbytečné, jen se jim zhorší výraz 😀

Nemusím nic vymýšlet ani děti stavět do póz. Pokud je něco baví, stačí fotit tak, jak jsou. Fakt snadné, ne?

Pohybujeme se po vesnici s malbami.
Říkám sice, že fotím volně, ale nějaké minimální vodítko mám. Pár míst, kam půjdeme, si předem určím.

Vesnici Dongpirang obejdete, když se jen díváte, za 10 až 15 minut.
Focení párů mi tu trvá 20–30 minut, focení dětí skoro hodinu. Děti si prohlížejí každý kout. Na Dongpirangu počítám s hodinovým focením, ale až budu fotit víc, bude se čas nejspíš zkracovat a míst přibývat. Tedy za hodinu budu stíhat čím dál víc věcí.

Jdeme i kolem obchodu s parfémy. Tady podle mě vycházejí fotky líp odpoledne. Dopoledne to není úplně ono..

Společných fotek takhle všech dohromady moc nemám. Ale když už jsme na Dongpirangu, pár fotek s typickou atmosférou Dongpirangu přece musím pořídit 😀
Taková fotka nesmí chybět, pokud si chcete nějakou vystavit v malém rámečku na stole.

Teď se přiblížíme a zaměříme se na detaily 😀

Po focení se vracíme zpátky do vesnice.
Každý den objíždím okolí na kole a zkoumám to ze všech stran, kudy by bylo nejlepší jít..

Při přesunech zachytím i pár krátkých záběrů bez aranžování.

Na nejvyšším místě vesnice s malbami Dongpirang stojí vyhlídka Dongporu ve starém stylu. Rodina si tam na chvíli sedla a já pořídil pár fotek. Je odtud vidět moře před Tongyeongem.

Pokaždé, když sem přijdu, napadá mě.. Nešlo by tu tu vlajku posunout někam jinam?
Město Tongyeong prý chce přilákat víc turistů.. Ale aby přilákalo cizince, muselo by upravit prostředí tak, aby tu i někdo se dvěma levýma rukama pořídil hezké fotky.. Tongyeongská turistická místa na mě působí jako trať pro pokročilé, postavená jen pro fotografy z první ligy, jako jsem já. Aby se Tongyeong stal virálním, mělo by tu být snadné pro každého pořídit hezkou fotku krajiny.. Je to prostě škoda..

Co vidíš?
Paneláky haha

Z Dongporu se chvíli díváme na moře před Tongyeongem a jdeme dolů. Žádný extra strmý svah to není. S kočárkem to může být trochu náročné. Ale samotná čtvrť je malá, takže se není čeho moc bát.

Původně by tu bylo fajn dát si třeba kávu.. ale focení jsme začali v 10:30 dopoledne, takže možná proto.. obchody ještě nebyly otevřené..

Stačí projet tím průlivem a jsme na ostrově Hansando, tak budeme prostě tvrdit, že tohle je moře před Hansandem, co už
Trochu aranžovaná fotka, která ale aranžovaná nevypadá

Právě jsem fotil mladší sestřičku samotnou, jak si prohlíží malby, když se mi najednou před objektivem objevil její starší bratr 🙂

Nejpřirozenější fotka pod sluncem

Opět tu nic nearanžuji ani nevymýšlím. Je to přesně tak, jak to bylo.

Děti, zvlášť kluci, když vidí takové vyvýšené místo, chtějí vylézt nahoru. Holčičky se chovají podobně, pokud jsou menší, a zhruba v době nástupu do školy je to přestane zajímat, aspoň mi to tak připadá. Když děti fotíte každý den, pomalu si začnete všímat, že se vzorce chování liší podle věku.

Pomalu vycházíme z vesnice s malbami Dongpirang. Děti běhají, takže musím neustále dohlížet na bezpečnost.

Tohle už je aranžování.
Trochu mě mrzí jedna věc.. kéž by na Dongpirang chodilo víc lidí.. a malby by se zase natřely novou barvou..

Je tu obchod se suvenýry.. a prodávají tam figurky žab.
Nevím, proč právě tohle prodávají, ale příště se zeptám. Co má Dongpirang společného se žábou?

Takovému obchůdku děti zkrátka neodolají.

Jak se tomu jen říkalo.. Hodně jsme to hrávali jako děti,, hodil se kamínek a skákalo se po políčkách popořadě, jen na jedno určité číslo se nesmělo šlápnout..

Dospělí by tu možná jen prošli, ale děti to zajímá, tak jsme tu pár záběrů vyfotili.

Nebylo to původně v plánu, ale děti tam zamířily, tak jsem to zachytil.

Opět to nebyl můj záměr, ale cvak, všichni dohromady 😀

Rodina si měla hrát na vláček.. ale mladší sestřička vyrazila dopředu a vypadla ze záběru, a tak teď ostatní jdou za ní.

Je to jen obyčejná socha, ale děti ji milovaly..

Když Dongpirang obejdete dokola, vrátíte se k vchodu. Trasa má asi 200 metrů? Je krátká. S vozíkem nebo kočárkem je přístup trochu obtížný, ale protože je trasa krátká, zvládnou prohlídku bez potíží i starší lidé, pokud půjdou pomalu.
A.. i tohle jsem nezařídil já. Mladší sestřička se chtěla vyfotit sama, tak se rozběhla dopředu, a já za ní šel a fotil jsem.

Tady je restaurační čtvrť.. ale ještě neměli otevřeno, možná proto, že bylo dopoledne. V noci tu bude asi docela hezky..

Na téhle cestě z kopce jsem původně chtěl něco vyfotit.. ale děti seběhly dolů tak rychle, že jsem musel improvizovat.

Kočky se lidí moc nebojí. Při focení na Dongpirangu narazíte na kočku s téměř 99% pravděpodobností.. ráno jsem zajel do Daiso pro kočičí pamlsky churu, ale proč. Právě. Dnes. Nebyly.. Jindy je tam přitom běžně k mání.

Za zdí pořád mňoukala kočka, takže děti zvědavě chtěly pořád nakukovat. Já tyhle chvíle zachycuji.

Tyhle fotky jsou ty nejtypičtější dětské 😀

Původně jsem plánoval, že se na trhu podíváme na ryby.. ale zase jsme šli za další kočkou a plánovaná trasa se trochu zamotala. To nevadí. Při focení rád následuji děti a dělám, co samy chtějí.

Dá se tu ochutnat i medové pečivo kkulppang. Já jsem ho nejedl, ale děti říkaly, že jim chutnalo.

V Gangguanu je taková dvoupatrová vyhlídka.. když jsem tam vylezl, popíjeli tam starší lidé, a když jsme se střetli pohledem, omluvili se a rychle se odtáhli.. Mimochodem, na tohle místo bych sám od sebe nikdy nepřišel, ale při focení s dětmi se člověk dostane na spoustu zvláštních míst.

Chtěl jsem focení dokončit před želví lodí.. ale děti byly zaměstnané honěním holubů.

Nějak se z toho stala reklamní fotka ke Dni dětí..
Když děti běhají, musím běhat s nimi.. focení dětí patří mezi nejnáročnější druhy focení. Zvlášť když se jako já.. při focení řídíte tím, co chtějí děti, místo vlastní představy fotografa, stojí vás to ještě víc sil.

Tohle asi bude nějaký maskot Tongyeongu.

Focení zakončíme před želví lodí Joseonského loďstva.
Díky nim bylo i dnešní focení příjemné až do konce. Nevím, kdy se příště uvidíme, ale doufám, že se zase někdy setkáme xD

Rodinné focení na Dongpirangu v Tongyeongu trvá 1 hodinu a v Tongyeongu stojí pevně 120 000 KRW. Dostanete 10 upravených fotek a 200 originálů. Užijte si Tongyeong a nechte si udělat i rodinnou fotku.
Tak to je pro dnešek vše. Příště se ozvu zase s nějakou novinkou!

Cena v Tongyeongu je pevně 120 000 KRW, dostanete 10 upravených fotek a 200 originálů. Informace k rezervaci a kontakty najdete na stránce Sarangbi Snap.