Focení 1. narozeniny Geoje: od Samsung Hotel po Ongidang

Snímky z asi dvouhodinového focení oslavy prvních narozenin v Samsung Hotel a v Ongidang v Geoje.

Dobrý den, tady author S.
Dnes jsou na řadě fotky z focení prvních narozenin v Geoje.
Naposledy jsem v Koreji fotil oslavu prvních narozenin v roce 2014, takže je to skoro po 12 letech.
V Praze jsem jich sice nafotil hodně, ale tam se fotilo většinou venku, kdežto v Koreji se oslavy konají spíš uvnitř, takže je to zase jiný pocit.
Ještě před návratem do Koreje jsem slyšel, že dnešním trendem už nejsou velké oslavy jako dřív, ale malé rodinné, takže všechno proběhlo hladce.

Tady je hlavní hvězda dnešního dne.

Plán byl začít focením na nádvoří Samsung Hotel a pak se přesunout do Ongidang. Původně se mělo fotit jen v Ongidang, ale protože byla sezóna kvetoucích třešní, požádali jsme hotel o spolupráci a mohli jsme tu fotit. Zdá se, že mají k Samsung Hotel nějaký vztah. Proto asi spolupráce vyšla, i když se oslava prvních narozenin v Samsung Hotel nekonala.
Já si při názvu Samsung Hotel představil Shilla Hotel a zaparkoval jsem hodně daleko dole.. ale tady se dá klidně parkovat blízko.

Při focení.. spíš dokumentuji, než abych něco aranžoval. Proto mám spoustu záběrů, kde zachycuji věci tak, jak jsou. Fotím dítě i tehdy, když pláče.
Za nějakých 10 let z toho bude historka.

Pokud jde o hanbok.. tradiční hanbok mi zkrátka připadá krásný.

Takhle se přirozeně přesouváme. Třešně tou dobou kvetly jen napůl, takže jdeme tam, kde jich kvetlo nejvíc.

Jedna fotka s hotelem v pozadí taky nesmí chybět.

A nechybí ani záběr, jak nadšeně běží.

Takové fotky jsou nejhezčí, když se nic nearanžuje.

I pláč je vzpomínka.

No.. není to nic extra, ale je to nejpřirozenější.

Na mých fotkách jsou lidé často zachyceni při přesunu. I během přesunů dál fotím.
Tak jako jsem to vždycky dělal v Praze i na Okinawě.

Tahle fotka je naaranžovaná.
Ale nějaká fotka, kde se všichni dívají do objektivu, být musí.

Před přesunem se na chvíli upravíme a vyrážíme do Ongidang.

Já jsem zaparkoval hodně daleko dole a musel jsem jít asi 10 minut pěšky, asi proto už byli na místě dřív než já.

Zachytím i přípravy na oslavu.

Záměrně pořizuji hodně fotek miminka s dědečkem.
Dědečkové bývají u takových focení zdrženliví, takže když se pak fotky prohlíží, dědečka je na nich nejmíň.
Proto je pořád prosím, aby se zapojili. Když se řekne, že se fotí s vnoučetem, většinou jsou rádi.

Starší sourozenec si ze sousedního sálu, kde se slavily něčí sedmdesátiny, přinesl balónek.

Teď přichází na řadu skupinová fotka celé rodiny.

Fotím i mezi tím, kdykoli se naskytne chvilka.

Miminko fotím i samotné u oslaveneckého stolu.
Tatínek ho zespodu přidržuje kolem pasu.

Nikdy neříkám, ať se usmívají. Je to tabu.
Spíš je trochu pobavím a fotím.

Tady trochu zadávám pokyny.
Miminko nikdy nesmí být jen vedlejší postavou. Dědeček s babičkou se musí předklonit a sklonit se k miminku.

Spontánní záběr. Je to fotka v duchu candid fotografie, pořízená přirozeně, aniž by o tom klient věděl, a bez jakéhokoli aranžování.

I tady fotím tak, aby byl strýc těsně u miminka.

Od chvíle, co jsme dorazili do Ongidang.. se miminko pořád dívá jen do objektivu.. takže nearanžované, přirozené fotky jsou trochu vzácné.
Dřív se na mě miminka nechtěla dívat a byla to dřina.. ale dnes koukají jen na mě, a to je zase problém.

Než focení u oslaveneckého stolu skončí, ještě jednou si zafotíme. Starší sourozenec je zaneprázdněný hrou s balónkem.

Takové fotky jsou vzácné.. tak tuhle si zatím rovnou vybírám.

Teď začíná samotná oslava.

Zachytím i to, jak si sedají a připravují se.

Dnešní oslava je v křesťanském stylu.

Že by tušilo, co to je? Není to strašně roztomilé?

Zase se dívá na mě.

Pozornost se soustředí na miminko.
Všichni zpívají chvály a ono se dívá jen na mě.

Na projektoru se právě promítají fotky a videa z celého roku.

Od narození až po všelijaké lumpárny.. No, hlavním úkolem miminek je přece dělat lumpárny.

Tohle je opravdu jeden z mála úsměvů.
Miminko do úsměvu nenutím. Prostě tak, jak to je 😀

Podrobné pozorování.
Zaznamenávám, co během programu dělalo a co vidělo.

Místo soudcovského kladívka, stetoskopu, peněz nebo tužky se při dol-jabi tentokrát vybíralo z papírových svitků s biblickými verši.
Oslav prvních narozenin jsem nafotil hodně, ale možná proto, že jsem v Koreji dlouho nefotil, mi to připadá velmi neotřelé.
Dřív se k tomu používalo soudcovské kladívko, nit, peníze a stetoskop.

Co si asi vybere?

Přečtený verš znamenal, že z miminka vyroste dospělý člověk se Šalamounovou moudrostí.

Zbytek programu vede maminka.

A tím focení prvních narozenin v Geoje skončilo.
Místa bylo trochu málo, takže bylo obtížné využít prostor, ale dnes se prý takové oslavy dělají v malém, takže si na to musím zvyknout.

Přeji ti hodně zdraví a ať z tebe vyroste dospělý člověk se Šalamounovou moudrostí.

Dřív jsem neměl portfolio, a tak jsem fotil levněji, ale teď už se mi nahromadilo dost fotek, které můžu ukázat, takže v oblasti Gyeongnam i Pusan je cena stejná: 500 000 KRW. Focení trvá asi 2 hodiny, a pokud chcete neveřejné focení, při kterém se fotky vůbec nezveřejňují na webu, blogu ani jinde venku, připlatíte 50 000 KRW, což můžete přidat na platební stránce. Pro ostatní oblasti se prosím zeptejte.
Informace o rezervaci a kontakt najdete na stránce Sarangbi Snap.