Speciality Miyakojima: co jsem vybral na letišti
Nakoupené suvenýry rozbaluji doma: samé speciality z ostrova Miyako
Haisai! Tady CULT.
Dnes vám povím o nákupu specialit na Miyakojimě. Koupil jsem je při své poslední pracovní cestě. Vybral jsem výhradně výrobky z Miyakojimy, žádné z Okinawy, takže až se budete vracet z ostrova Miyako, třeba některé z nich zvažte. Pro jistotu ještě jednou: výrobky z Okinawy jsem všechny vynechal.
Nákup na letišti
Při projíždění ostrova jsem moc obchodů se suvenýry neviděl, a tak jsem si nákup bez starostí nechal na letiště.

Co nakoupit na Miyakojimě ve zkratce
Výrobky z Okinawy jsem vynechal a vybral jen ty z ostrova Miyako. Podívejte se, co byste si mohli koupit na cestu domů.
Podrobnosti



Ostrov Miyako jsem tedy.. projel opravdu křížem krážem.. ale.. jak to říct.. obchodů se suvenýry tam nebylo tolik jako na Okinawě. A když už nějaké byly, prodávaly jen výrobky vzniklé ve spolupráci s daným obchodem a byly malé. Takže i když jsem narazil na něco místního.. bylo to tak nepřehledné, že bych si to musel později dát dohromady do samostatného článku.
Takže si ušetřete starosti.. a nakupte na letišti. Nic vyloženě zvláštního tam nemají.. zato spoustu specialit z ostrova Miyako.

Koupil jsem zhruba tohle všechno.

Účtenku fotím takhle zvlášť.
Rozbalování doma
Podle obalu nic nepoznáte. Když jsem všechno doma ochutnal, něco bych si určitě koupil znovu a něco mi zase nesedlo.

Tohle jsem si přivezl. Sůl z ostrova Miyako vpravo nahoře.. tu jsem koupil zvlášť v supermarketu. I na hlavním ostrově Okinawa je hrozně drahá.. myslel jsem, že na Miyaku bude levnější.. ale cena úplně stejná..

Korejsky kastella, japonsky kasutera
Tohle je.. castella s vrstvou tmavého třtinového cukru z ostrova Miyako. Jak to tak fotím, koukám, že hned začínám tím nejlepším,

Od běžné castelly se nijak zvlášť neliší. Prostě obyčejné balení japonské castelly.

Tohle je dobré. Asi proto, že tmavý třtinový cukr je sám o sobě tak sladký, je i castella dost sladká. Hodí se i jako dárek, ale za 1 512 jenů je trochu drahá. Vzhledem k tomu, jak chutná, mi to ale přijde v pohodě.. Je jí taky docela dost, takže jsem ji myslím jedl asi týden. Každý den kousek. Tuhle tedy doporučuji.

Mamoru-kun, smažená sladkost z arašídů a tmavého třtinového cukru. Tohle je neskutečně dobré, určitě kupte 😀
Po návratu na Okinawu jsem je všechny snědl.. a pak jsem hledal smažené arašídové sladkosti s tmavým cukrem.. ale nic nechutnalo stejně. Stojí 540 jenů a jsou v pásu propojených sáčků.

Tyhle smažené sladkosti s tmavým cukrem.. mají asi všechny nepravidelný tvar. Když jsem je poprvé uviděl, moc jsem od nich nečekal, ale po ochutnání jsem zjistil, jak jsou výborné.. Tohle si musíte koupit.

Tohle se jmenuje Miyako Blue Nuts.. hm.. tuhle chuť už jsem někde v Koreji měl, ne?
Jsou to pražené arašídy se solí a ještě něčím. Tuhle chuť jsem v Koreji určitě už ochutnal. Cena je 453 jenů.

Dobré to je.. ale Mamoru-kun Nuts na mě zapůsobily mnohem víc.. Pokud budete kupovat jen jedno, doporučil bych spíš ty.

Další je banánový koláč. 820 jenů
Hm.. obal je moc pěkný, to se mi líbí.. a cena je taky nízká..

Ale mně nesedl. Banán je z něj sice hodně cítit.. jenže chuť je taková neurčitá, jako bych nejedl ani koláč, ani banán. Záleží na vašich chutích, ale já osobně ho nedoporučuji.

Tohle.. si koupit nemůžete. Po příletu na letiště Inčchon (Incheon-gonghang:인천공항) vám to všechno zabaví.
Pokud si to chcete koupit, vezměte verzi bez masa.. Ta taky existuje.
Cena je 1 404 jenů.. páni.. to je drahé..

Maso je uvnitř v trvanlivém sáčku.
Ať je v trvanlivém sáčku, uvařené v páře, nebo rozložené na kvanta, do Koreje ho v žádném případě nepřivezete. Příště vám představím verzi bez masa.

Doma jsem si to připravil podle návodu a ochutnal.
Vypadá to jako celá řeka vývaru, ale vody jsem dal mnohem méně, než bylo v receptu. Okinawské soba je totiž vždycky taková řeka. Pokud jste ho na cestách po Okinawě jedli, víte, o čem mluvím. Tady nudle soba vždycky plavou v celé řece vývaru.

Všechna Miyako soba, která jsem na Miyakojimě jedl.. měla nudle jako neuvařený Saeng Saeng Udon od Nongshimu. Nejen pružné, ale až trochu nedovařené? Mnohem výrazněji než na Okinawě.. Tyhle nudle ale nebyly jako Miyako soba, která jsem tam jedl.. konzistencí připomínaly obyčejné okinawské soba.
Hm.. soba si prostě.. ať už na Miyaku, nebo na Okinawě, dejte v restauraci..

Další jsou tartaletky beni imo.
Jsou z fialových batátů, které rostou na Okinawě a v okolí Tchaj-wanu. Fialové batáty jsou sladší než běžné batáty. Obvykle se nejedí jen tak. Pěstitelé z nich dělají pečivo, sušenky nebo takovéhle tartaletky a v této podobě je prodávají, takže v restauraci je většinou neochutnáte. Je to vzácnost, ale některé obchody s bentem přidávají do krabiček i smažené beni imo. Cena je 756 jenů.

Uvnitř je pět tartaletek z fialových batátů.
I tady si nakonec říkám.. že za 756 jenů je to dost drahé, pokud je chcete jen tak rozdávat známým.

Sladká tartaletka, ve které je cítit chuť Okinawy.
Tartaletky beni imo si návštěvníci Okinawy vozí domů skoro povinně. Tyhle jsou ale z fialových batátů vypěstovaných na Miyaku, takže se od těch z hlavního ostrova Okinawa zase liší.

Tohle jsou mangové tartaletky.
Na Miyakojimě je mangová farma. V Santa Barbara Resort mi někdo z personálu říkal, kde zhruba je.. ale byl jsem tehdy tak vyčerpaný, že jsem tam ani nechtěl.. Miyakojima je přece jen na jihu, a tak se tam pěstuje spousta tropického ovoce.

Uvnitř je pět kusů, každý zabalený zvlášť.

Že by to byla nějaká úžasná chuť! To zase ne. Prostě tartaletka, ze které je cítit mango.
Pro někoho, kdo má rád mango, to ale bude nejspíš dobrý dárek. Manga z ostrova Miyako se asi do Koreje ani nedovážejí. Všechna se totiž snědí na domácím trhu.
Něco navíc
Yukishio jsem koupil zvlášť ještě před cestou na letiště. Když jsem trochu odsypal, sůl vypadala úplně jako mouka.

Tohle je Miyako Yukishio, které jsem koupil zvlášť před cestou na letiště. Sněhová sůl. Kolik že stála.. snad 830 jenů.. Nejdražší ze všech solí.. lu-xus-ní sůl.

Když trochu odsypete.. vypadá to jako nějaká nebezpečná droga.. ta sůl je jako mouka.
Nepoužívá se prý jako běžné dochucovadlo, ale až při dokončování jídla. Znáte to, když jídlu chybí trochu soli? Tak přesně na takové dochucení nakonec je tahle sůl určená. Není nijak zvlášť upravovaná.. na ostrově Miyako jsou totiž sůl i písek přirozeně takhle jemné a sypké. Je to místní specialita, která využívá zdejších zvláštností.

Celý říjen jsem měl strašně napilno.. a vůbec jsem nevařil.. takže jsem ji jen dal na vařené vejce a ochutnal. I když jí dáte hodně, není moc slaná. Příště ji zkusím použít při závěrečném dochucení nějakého jídla.
- Jsou to arašídy pražené se solí a dalšími přísadami. Tuhle chuť jsem už v Koreji ochutnal. Dobré byly, ale Mamoru-kun Nuts mi utkvěly v paměti mnohem víc.
- Banán je z něj hodně cítit, ale chuť je taková neurčitá, ani koláč, ani banán, takže mně nesedl. Obal je pěkný, ale jestli vám bude chutnat, záleží na vašem vkusu.
- Nudle, které jsem jedl na Miyaku, byly nejen pružné, ale až trochu nedovařené. Tyhle připomínaly spíš obyčejné okinawské soba. Já doporučuji dát si soba v restauraci.
- V balení, které jsem koupil, bylo pět kusů, každý zabalený zvlášť. Prostě tartaletky s mangovou chutí, takže pro někoho, kdo má rád mango, to bude dobrý dárek.
- Sůl z ostrova Miyako, kterou jsem koupil v supermarketu, stála stejně jako na hlavním ostrově Okinawa. Myslel jsem, že na Miyaku bude levnější, ale nebyla.
- Prý se jí jídlo posype na závěr, pokud není dost slané. Já ji zkusil na vařeném vejci. I když jsem na něj dal soli hodně, nebyla moc slaná.
